Zvyky
Součástí Vánoc jsou také různorodé zvyky, které lidé dodržují. Některé z těchto zvyklostí se dochovaly z dávných časů, jiné se změnily a získaly modernější podobu. Bez vánočních tradic by byly Vánoce jen polovičním svátkem. Ne všichni lidé ale vánoční zvyky dodržují. Někdo si vybere jen některé, které pak dodržují společně s rodinou každý rok.
Základní vánoční tradice jsou samozřejmě uvaření vánoční večeře, která se u nás skládá z kapra a bramborového salátu, nazdobení vánočního stromku, jeho slavnostní rozsvícení za zvonění zvonku, kdy se mají objevit vánoční dárky. Poslech vánočních koled k Vánocům také neodmyslitelně patří, stejně jako české pohádky, které večer obstarávají zábavu pro celou rodinu. Součástí večera jsou ale v mnoha rodinách tradiční zvyky, které jsou spojované se starými pověrami a zvyklostmi.
Krájení jablka
Asi nejběžnějším zvykem, který se dodržuje v mnoha rodinách, je prosté krájení jablka na dvě půlky. Tento zvyk je spojován s věštěním zdraví jednotlivých členů rodiny. Každý si vybere jablko a rozkrojí ho na podélně na dvě poloviny. Jestliže se ve středu jablka objeví pěticípá hvězda, bude následující rok ve znamení zdraví pro toho, kdo jablko rozkrojil. Jestliže se ale uprostřed jablka objeví kříž, znamená to nemoc nebo dokonce smrt.
Lití olova
Dalším zvykem, který se dodržuje už po velmi dlouhou dobu je lití olova. Podstatou zvyku je roztavení kousku olova nad plamenem a jeho lití do studené vody, kde ztvrdne a vytvoří tak nejrůznější abstraktní tvary. Všichni pak mají za úkol hádat, čemu nebo komu se odlitek podobá a podle toho hádat budoucnost osoby, která odlitek vytvořila. V dnešní době se nezřídka nahrazuje olovo obyčejným voskem ze svíčky, který také dokáže vytvořit podivuhodné tvary, když se za horka nalije do vody.
Půst
Na Štědrý den je zvykem celý den nejíst. Novější tradice ale staví vánočku do role tradiční vánoční snídaně. Někteří tedy půst upravili, a dodržují alespoň masový půst. Celý den se tedy většinou nejí maso, proto se na oběd tradičně podává například zelňačka, která maso neobsahuje. Pokud děti vydrží celý den nejíst, je jim slíbeno, že večer uvidí zlaté prasátko.
Pouštění lodiček
Velmi oblíbenou tradicí je i pouštění lodiček. Spočívá ve vyrobení lodiček z ořechových skořápek a svíčky a jejich pouštění po vodní hladině například v napuštěném lavoru. Do rozpůlené ořechové skořápky se voskem připevní malá, kolem dvou centimetrů vysoká svíčka a takto vyrobené lodičky každý člen rodiny pustí v lavoru. Lodička, která vydrží nejdéle na hladině, značí dlouhý a šťastný život pro jejího majitele. Když lodička pluje do středu nádoby s vodou, její majitel bude hodně cestovat a poznávat svět, jestliže se drží při kraji nádoby, bude se její majitel držet doma.
Šupiny z kapra
Kapr jako tradiční štědrovečerní večeře se pojí s jiným zvykem. Při přípravě vánočního kapra se schovávají jeho šupiny a dávají se do peněženky nebo pod talíře u štědrovečerní večeře, aby se po celý rok držely členů domácnosti peníze a neopouštěly je.
Házení botou
Zvyk týkající se svobodných žen v rodině je takzvané házení botou nebo střevícem. Dívka si stoupne zády ke dveřím a přes rameno hodí střevíc. Směr, kterým ukazuje špička boty, značí, zda se vdá nebo zůstane nadále doma svobodná. Pokud špička ukazuje ze dveří, dívka se v následujícím roce provdá, jestliže ukazuje dovnitř místnosti, zůstane dívka doma.
Polibek pod jmelím
Jmelí jako symbol Vánoc se datuje hluboko do minulosti, dříve představoval život uprostřed spící zimy. V dnešní době se tradičně věší do vyvýšených míst, na zárubně dveří. Páry, které se sejdou pod takto zavěšeným jmelím na Štědrý den jsou povinni se pod ním políbit.
Barborky
Větvičky barborky trhají děvčata na svátek svaté Barbory (4.12.). Tyto větvičky se dávají do vázy a na Štědrý den by měly vykvést. Dříve dávaly mladé dívky těmto větvičkám chlapecká jména. Věřilo se totiž, že větvička, která rozkvete, představuje jméno chlapce, za kterého se dívka provdá.